Po dobrých zkušenostech s letním lovem štik ve stockholmských šérech a po loňské návštěvě šérů v oblasti Vasterviku jsme pro letošní rybářskou dovolenou zvolili právě tuto oblast, která je zařazena mezi prestižní revíry TOP 10 Sweden. Vloni začátkem října jsme zde chytali po jednom odpoledni a dopoledni. Po oba půldny jsme měli průvodce, ale vzhledem k loňskému velmi teplému létu byly štiky většinou ještě na volném moři a tak jsme jich ulovili poměrně málo, zato jsme nachytali pěkné okouny. Nicméně na obdobných typech stanovišť, která nám vloni ukázal věhlasný rybářský průvodce pan Forsberg, jsme si našli štiky i letos.
Tento revír jsme si zvolili proto, že jsme chtěli lovit štiky muškařením z belly boatů. Množství ostrovů a ostrůvků, mělké i hluboké zátoky, množství terénních zlomů, porosty vodních rostlin, možnost i za silného větru najít závětří jsou přednosti tohoto revíru. Ubytování v kempu Lysinsbadet na okraji města Vastervik je mimo hlavní sezónu vyhovující. V době prázdnin od 8.6. do 15.8. je však tento pravděpodobně největší camp ve Švédsku pro našince hledajícího klidné prostředí příliš velký a hlučný. K dispozici jsou dostatečně velké lodě se čtzřtaktním motorem o výkonu 15 koní, takže ani za silného větru nejsou problémy s přesunem přes velké plochy s většími vlnami. Do tohoto člunu jsme se pohodlně vešli ve třech i s jedním U-boatem a jedním belly boatem.
První den jsme se dostali k vodě v poledne, ale ještě bez lodi, a tak jsme chytali z ostrůvků u kempu, které jsou spojeny lávkami pro pěší. Počasí bylo ideální, lehce pod mrakem, občasné přeháňky a mírný větřík. Vláčeli jsme Rapaly a velké štikové streamery. Místa, která jsme obsáhli, byla příliš mělká, a tak jsme chytili jen dvě malé štiky a muškařením, po přechodu na malé nymfy, i slušné množství malých okounů, plotic a jednoho sledě. V 17 hodin jsme si vyzvedli loď a hned vyrazili do blízké zátoky, kde jsme vloni nachytali velké okouny, a kde jsou i dobrá místa na štiky. Chytali jsme až do soumraku, ale záběry se nedostavily.
Druhý den jsme se vypravili na místa poblíž kempu, která nám ukázal průvodce, střídali jsme nástrahy a štikové streamery – ale stále bez záběru. Na oběd jsme zakotvili do hlubší zátoky chráněné větrem. Vystoupil jsem na břeh a prohledával okolí velkých kamenů a trsů vodních rostlin a pak to přišlo. Na každý druhý hod záběr a na každém vhodném stanovišti několik štik. Štiky braly zcela upřímně potápivou 11 cm modrostříbrnou Rapalu. Po obědě jsme zátoku prochytali a štiky opět preferovaly napodobeniny sledě – velký štikový streamer vázaný z bílé králičí srsti se světle modrou a červenou kombinací. V oblasti Vasterviku platí zásada „Chyť a pusť nebo sněz“, a tak jsme ten den zabili dvě štiky ve velikosti 70 cm, které byly chyceny tak hluboko, že je přes všechnu snahu nebylo možno pustit zpět. Den se vydařil, celkem jsme chytili 22 štik, jen velikost nás plně neuspokojila, největší měla 84 cm.
Třetí den jsme prochytali opět známá místa, záběrů bylo dost a tak jsme vyzkoušeli i nová místa. S naprostou pravidelností byly štiky zalehlé v porostech a bylo s podivem, že útočily na naše nástrahy, protože většina štik přitažených k lodi v poslední fázi zdolávání ze sebe vyvrhovala množství sleďů. Ten den jsme zkusili také chytat sledě po vzoru místních rybářů. V tuto dobu se celé rodiny věnují tomuto lovu, kdy sledi v ohromných hejnech vjíždějí do mělčích zátok ke tření. Ryby se zdržují na hloubce 8 až 15 m a místní je chytají na malé lesklé nymfy a nebo jen na holé lesklé háčky uvázané v počtu 3 až 6 na krátkých postranních návazcích systémem „Hegene“. Po dopadu na dno sledi okamžitě zaútočí a většinou se nemusí ani nástrahou potřepávat. Místní rybáři tak pořídí zásobu ryb, které konzervují většinou naložením do sladkokyselého nálevu s koprem – někomu to prý chutná, ale náš zavináč je mnohem lepší.
Zkoušeli jsme je chytat i s muškařským vybavením z driftující lodi, ale i přes použití zatížených nymf, broků na návazci a při použití superpotápivých šňůr jsme se nedostali do dostatečné hloubky. S vláčecím vybavením s koncovým olůvkem byly naše zlatohlavé nymfy na háčku č. 14 naprosto neodolatelné.
K večeru se začalo vyjasňovat, vítr zcela utichl a tak jsme další den chtěli vyzkoušet muškaření z belly boatů. Vybrali jsme si mělčí zátoku a začali ji prochytávat od hlubšího ústí směrem k mělčím partiím s rákosovým porostem. Používali jsme 9´ pruty s intermediate šňůrou č.9, vlasec 0,25 mm a po špatných zkušenostech se ztrátou štiky na kevlarovém návazci jsme se vrátili k osvědčenému materiálu – kovové lanko potažené vinylem. Z belly boatu se nahazují poměrně velké mušky o poznání hůře než ze člunu, ale vzhledem k tomu, že ryby nelze tak snadno poplašit, kratší hody tolik nevadí. Štiky braly o poznání hůře než den před tím a po 11. hodině přestaly úplně. Za dopoledne jsme měli ve dvou asi 15 záběrů, zdolali jsme 7 štik a shodujeme se, že zdolávání větších ryb z belly boatu je zážitek, který stojí za to.
Další dny se posunulo braní jen do ranních a večerních hodin. Přes den, kdy je slunce vysoko, štiky předvádějí neuvěřitelné divadlo, kdy sledují nástrahu až pod loď, kde vyčkávají a i při opětovném vedení nástrahy si ji zvědavě prohlížejí. Viditelnost do hloubky 5 m odhaluje dokonale místa, ze kterých jsme při zamračené obloze štiky bez problémů odchytávali. Pozorujeme štiky vyhřívající se mezi porosty v hloubce asi 2 m a je to podívaná, na kterou se nezapomíná.
Poslední den se blíží a všichni se shodujeme, že 5 dnů lovu je málo, a že díky ochraně revíru platným v oblasti Vasterviku zde bude toto množství dravých ryb i v příštích letech.
Neobjevili jsme velké okouny, pravděpodobně sledovali třoucí se sledě a nebo nebyli ještě sami vytřeni, nechytili jsme ani jednoho mořského pstruha a tak máme dost důvodů se vrátit „někdy příště“ a napsat nové kapitoly našich rybářských zážitků.
Psáno pro časopis Kajman 7/98
