Fotografování patří dle mého názoru nerozlučně k cestování a cestování spojuji s rybařením. Většinu cest, které podnikám, plánuji za poznáním nových rybářských oblastí a nových druhů ryb. Vzhledem k individuálnímu způsobu cestování snadno poznávám místní prostředí a život domorodého obyvatelstva.
Vedle klasické rybářské fotografie si vytvářím archiv fotografií spojených s prostředím vody, vodních živočichů a rostlin. Tuto nutnost pociťuji po více jak pětadvacetileté spolupráci s rybářskými časopisy a nakladatelstvími, kdy jsou takové fotografie stále hledané.
Z hlediska fotografického vybavení jsem zůstal věrný střednímu formátu, začínal jsem s Pentaconem six a Flexaretou, později to byla Mamiya a nyní několik let nedám dopustit na Pentax 6×7. Paralelně ke střednímu formátu fotografuji na kinofilm, nyní používám Nikon F70. Z hlediska cestování je to dost nepohodlné, Pentax se čtyřmi objektivy a Nikon se dvěma zoomy váží přes 12 kilo. Nyní fotografuji téměř výlučně na materiály Agfachrome RSX 200 a Agfacolor Optima 400.
V loni na podzim jsem využil možnosti cestování do Keni, která je vedle Mauritiu pokládána za nejlepší oblast pro lov velkých tropických ryb – mečounů a plachetníků. Pobřeží Keni je téměř v celé své délce chráněno korálovým útesem před vlnami Indického oceánu. Velké ryby se zdržují zpravidla na volném moři a tak se loví z lodí. Na pobřeží mezi největším keňským přístavem Mombasou a Malindi, kde jsou nejprestižnější rybářské kluby světa, je několik míst, kde si lze za přijatelnou cenu najmout loď s posádkou a vším potřebným. V ceně jsou služby kapitána a dvou plavčíků, rybářské vybavení a nástrahy a nealkoholické nápoje. Na lodi je ve speciálních úchytech upevněno 5 až 8 rybářských prutů s nástrahami pro lov dravých ryb. Nástrahy se táhnou za jedoucí lodí a kapitán ze svého vyvýšeného můstku sleduje hejna lovících ryb. Scénář rybářské vyjížďky je obdobný, napřed se loví několik menších druhů tuňáků – bonito a pak se posádka zaměří na lov větších ryb nejatraktivnější a největší ryby jsou mečouni, plachetníci a žraloci, ale i ostatní tropické ryby jsou velmi atraktivní – wahoo, baracuda, dorado a jehlice. Úspěch záleží na zkušenosti kapitána a sehranosti posádky při vylovování velkých ryb, ale bez pořádného kusu štěstí se vše neobejde. Vlastní pobyt na lodi je fyzicky a psychicky namáhavý, teplo a vysoká vlhkost vzduchu spolu se čtyřmetrovými vlnami jsou dostatečnou zkouškou odolnosti organizmu. Odměnou jsou však nezapomenutelné zážitky při zdolávání téměř třímetrových mečounů, pozorování delfínů a obrovských želv nebo sledování létajících ryb.
Vedle služeb renomovaného rybářského klubu jsem byl na moři i s místními rybáři. Problémem bylo získání kontaktů a při jejich získávání jsem si vzpomněl na hierarchický systém šedé ekonomiky, který u nás vládl před rokem 1989. Napřed jsem se poptával prodavačů suvenýrů na pláži, přes ně jsem se dostal na jakési naháněče místních majitelů lodí, kteří jsou organizování podle jednotlivých kmenů, a kterých je v Keni přes 40. Pak už bylo vše jen otázkou peněz a hodinového smlouvání o ceně. Trochu nejistoty přinesla nutnost zaplacení zálohy den předem. Nicméně druhý den na smluvené místo opravdu loď dorazila. Loď byla v dost žalostném stavu a byla neskutečně barevná, zřejmě podle toho jaká barva byla zrovna k dispozici. Vybavení na lodi také hodně pamatovalo a i na posádce bylo podle oblečení vidět, že se jedná o námezdní síly. Trochu jsem váhal jestli mám na loď nastoupit a vydat se mezi vysoké vlny oceánu, ale pak jsem si řekl, že domorodci mají také pud sebezáchovy a věří, že se vrátí zpět na pevninu. Po vyplutí jsme napřed museli zajet pro benzín, chvíli na mně zkoušeli vymámit příspěvek na benzín, ale pak se uklidnili. Po těchto počátečních problémech pak už vše probíhalo v poklidu. Nalovili jsme hodně ryb, hodně ryb jsme ale díky špatnému rybářskému vybavení i ztratili. Při lovu jsme se bavili o pracovních podmínkách a nakonec jsem zjistil , že posádka z částky, kterou jsem zaplatil, dostane jen asi desetinu, zbytek zůstane po cestě. Když zaplatí benzín, dělají pak skoro zadarmo a z toho důvodu jsem vedle obvyklého bakšiše nechal posádce i ulovené ryby, které jsou jinak majetkem lovce – nájemce lodi.
Domorodci mi nabízeli i možnost lovit ryby tradičním způsobem na vlasec volně držený v ruce a z vratkého člunu vydlabaného z jednoho kusu kmene. K tomu jsem opravdu nenalezl odvahu, přítomnost žraloků byla pro mne dostatečným důvodem k zdvořilému odmítnutí.
Celkově jsem během 6 vyjížděk ulovil 8 druhů ryb, jen nejelegantnější rybu – plachetníka nám nikdy nepodařilo vylovit.
Být v Keni a nenavštívit safari, to nelze. Strávil jsem několik dni v Národním parku Nairobi a v severní části Serengeti v oblasti řeky Mara. Dojem, který jsem získal dříve z fotografií a filmů o safari, jsem si při návštěvě těchto rezervací musel od základů opravit. Překvapilo mne především obrovské množství zvěře a nedozírná rozloha prostoru. To jsou dojmy, které nelze na fotografiích dostatečně zobrazit. Vlastní obyvatelstvo, způsob života a jeho životní úroveň jsou dojmy, které na Evropana působí velmi silně, vyvolává řadu otázek, ale čím déle je člověk v Africe, tím méně nalézá možnosti řešení podle pravidel západní civilizace.
