ÚVOD ÚVOD
 ČLÁNKY ČLÁNKY
 FOTOGRAFIE FOTOGRAFIE
 PUBLIKACE PUBLIKACE
 KONTAKT KONTAKT
 ODKAZY ODKAZY
Články




Keňa 1998

02.08.2006 23:21

Fotografování patří dle mého názoru nerozlučně k cestování a cestování spojuji s rybařením. Většinu cest, které podnikám, plánuji za poznáním nových rybářských oblastí a nových druhů ryb. Vzhledem k individuálnímu způsobu cestování snadno poznávám místní prostředí a život domorodého obyvatelstva.

Vedle klasické rybářské fotografie si vytvářím archiv fotografií spojených s prostředím vody, vodních živočichů a rostlin. Tuto nutnost pociťuji po více jak pětadvacetileté spolupráci s rybářskými časopisy a nakladatelstvími, kdy jsou takové fotografie stále hledané.

Z hlediska fotografického vybavení jsem zůstal věrný střednímu formátu, začínal jsem s Pentaconem six a Flexaretou, později to byla Mamiya a nyní několik let nedám dopustit na Pentax 6×7. Paralelně ke střednímu formátu fotografuji na kinofilm, nyní používám Nikon F70. Z hlediska cestování je to dost nepohodlné, Pentax se čtyřmi objektivy a Nikon se dvěma zoomy váží přes 12 kilo. Nyní fotografuji téměř výlučně na materiály Agfachrome RSX 200 a Agfacolor Optima 400.

V loni na podzim jsem využil možnosti cestování do Keni, která je vedle Mauritiu pokládána za nejlepší oblast pro lov velkých tropických ryb – mečounů a plachetníků. Pobřeží Keni je téměř v celé své délce chráněno korálovým útesem před vlnami Indického oceánu. Velké ryby se zdržují zpravidla na volném moři a tak se loví z lodí. Na pobřeží mezi největším keňským přístavem Mombasou a Malindi, kde jsou nejprestižnější rybářské kluby světa, je několik míst, kde si lze za přijatelnou cenu najmout loď s posádkou a vším potřebným. V ceně jsou služby kapitána a dvou plavčíků, rybářské vybavení a nástrahy a nealkoholické nápoje. Na lodi je ve speciálních úchytech upevněno 5 až 8 rybářských prutů s nástrahami pro lov dravých ryb. Nástrahy se táhnou za jedoucí lodí a kapitán ze svého vyvýšeného můstku sleduje hejna lovících ryb. Scénář rybářské vyjížďky je obdobný, napřed se loví několik menších druhů tuňáků – bonito a pak se posádka zaměří na lov větších ryb nejatraktivnější a největší ryby jsou mečouni, plachetníci a žraloci, ale i ostatní tropické ryby jsou velmi atraktivní – wahoo, baracuda, dorado a jehlice. Úspěch záleží na zkušenosti kapitána a sehranosti posádky při vylovování velkých ryb, ale bez pořádného kusu štěstí se vše neobejde. Vlastní pobyt na lodi je fyzicky a psychicky namáhavý, teplo a vysoká vlhkost vzduchu spolu se čtyřmetrovými vlnami jsou dostatečnou zkouškou odolnosti organizmu. Odměnou jsou však nezapomenutelné zážitky při zdolávání téměř třímetrových mečounů, pozorování delfínů a obrovských želv nebo sledování létajících ryb.

Vedle služeb renomovaného rybářského klubu jsem byl na moři i s místními rybáři. Problémem bylo získání kontaktů a při jejich získávání jsem si vzpomněl na hierarchický systém šedé ekonomiky, který u nás vládl před rokem 1989. Napřed jsem se poptával prodavačů suvenýrů na pláži, přes ně jsem se dostal na jakési naháněče místních majitelů lodí, kteří jsou organizování podle jednotlivých kmenů, a kterých je v Keni přes 40. Pak už bylo vše jen otázkou peněz a hodinového smlouvání o ceně. Trochu nejistoty přinesla nutnost zaplacení zálohy den předem. Nicméně druhý den na smluvené místo opravdu loď dorazila. Loď byla v dost žalostném stavu a byla neskutečně barevná, zřejmě podle toho jaká barva byla zrovna k dispozici. Vybavení na lodi také hodně pamatovalo a i na posádce bylo podle oblečení vidět, že se jedná o námezdní síly. Trochu jsem váhal jestli mám na loď nastoupit a vydat se mezi vysoké vlny oceánu, ale pak jsem si řekl, že domorodci mají také pud sebezáchovy a věří, že se vrátí zpět na pevninu. Po vyplutí jsme napřed museli zajet pro benzín, chvíli na mně zkoušeli vymámit příspěvek na benzín, ale pak se uklidnili. Po těchto počátečních problémech pak už vše probíhalo v poklidu. Nalovili jsme hodně ryb, hodně ryb jsme ale díky špatnému rybářskému vybavení i ztratili. Při lovu jsme se bavili o pracovních podmínkách a nakonec jsem zjistil , že posádka z částky, kterou jsem zaplatil, dostane jen asi desetinu, zbytek zůstane po cestě. Když zaplatí benzín, dělají pak skoro zadarmo a z toho důvodu jsem vedle obvyklého bakšiše nechal posádce i ulovené ryby, které jsou jinak majetkem lovce – nájemce lodi.

Domorodci mi nabízeli i možnost lovit ryby tradičním způsobem na vlasec volně držený v ruce a z vratkého člunu vydlabaného z jednoho kusu kmene. K tomu jsem opravdu nenalezl odvahu, přítomnost žraloků byla pro mne dostatečným důvodem k zdvořilému odmítnutí.

Celkově jsem během 6 vyjížděk ulovil 8 druhů ryb, jen nejelegantnější rybu – plachetníka nám nikdy nepodařilo vylovit.

Být v Keni a nenavštívit safari, to nelze. Strávil jsem několik dni v Národním parku Nairobi a v severní části Serengeti v oblasti řeky Mara. Dojem, který jsem získal dříve z fotografií a filmů o safari, jsem si při návštěvě těchto rezervací musel od základů opravit. Překvapilo mne především obrovské množství zvěře a nedozírná rozloha prostoru. To jsou dojmy, které nelze na fotografiích dostatečně zobrazit. Vlastní obyvatelstvo, způsob života a jeho životní úroveň jsou dojmy, které na Evropana působí velmi silně, vyvolává řadu otázek, ale čím déle je člověk v Africe, tím méně nalézá možnosti řešení podle pravidel západní civilizace.




Muškaření na Mauritiu 2001

29.07.2006 23:19

Koncem minulého roku jsem našel ve své e-mailové poště zprávu uvozenou nadpisem “ Nabídka, která se neodmítá!“. Jednalo se o akci, která měla za cíl získání osobních kontaktů a zkušeností s rybolovem na ostrově Mauritius a prověření možností cenově přiměřeného ubytování pro české rybáře.

Na Mauritiu jsme strávili dva týdny, z nichž první byl věnován big game fishing. Tropický ostrov Mauritus je považován za jedno z nejlepších lovišť kapitálních modrých mečounů, kteří vyjíždějí za potravou z hloubky do prohřátých příbřežních partií v blízkosti korálových útesů obepínajících ostrov sopečného původu jako velký prstenec. Nejlepší místa jsou na jihovýchodním pobřeží v oblasti Black River Riviere, kde oceán ve vzdálenosti necelých 3 mílí od reefu dosahuje hloubky 1 km. Naše skupina 8 rybářů měla pronajaty 2 lodě na 4 devítihodinové vyjížďky. Ve stejnou dobu probíhaly závody Marlin World Cup 2001, a tak v oblasti křižovalo okolo 35 lodí. Naše úspěšnost byla stejná jako u většiny závodních lodí – jeden až dva kontakty s mečounem za vyjížďku. Dle průvodců se začátek sezóny 2001/2002 opozdil a povrchová vrstva oceánu měla teplotu 26 st.C, tedy o 2 st. nižší než obvykle v polovině prosince a hejna mečounů lovila na větších hloubkách, které nelze trollingem prochytat. Největší ulovený modrý mečoun vážil 212 kg, chyceni byli pěkní tuňáci psí ( Dog tooth tuna ) a žlutoploutvý (yellow fin tuna), wahoo, plachetníci a žraloci kladivouni a mako. Nejčastějším úlovkem byli tuňáci pruhovaní (bonito), kteří zde dorůstají běžně dvojnásobné váhy než u keňského pobřeží – 80 cm a 7 kg. Z celé naší výpravy chytil rybu přes 100 lbs jenom Mirek Třešňák, jeho žralok vážil téměř 83 kg.

Vedle big game fishing se zde provozuje lov z malých lodí křižujících oceánem blízko reefu. Chytá se buď lehkým trollingem a nebo na přírodní nástrahu u dna.

My jsme měli možnost seznámit se s vynikajícím rybářem, který nabízí rybářské i lovecké safari na Mauritiu a přilehlých ostrovech. Pan Dominigue Thévenau se na Mauritiu narodil a býval nejlepším skipperem v Black River. Pak odešel studovat vysokou školu do Jihoafrické republiky, kde také na několik dalších let zakotvil a vedle své profese se věnoval i surfovému chytání. Dnes nabízí rybářské safari – surfové chytání kingfish přívlačí z reefu, dle mého názoru prvotřídní adrenalinový sport. Dominigue provozuje toto safari pro skupinu dvou rybářů a chytá se z korálového útesu 2 hodiny do setmění, tj do 19,15 hod. Používá čtyřmetrové jednodílné grafitové pruty Purglass pro sílu vlasce 15 až 30 lbs a multiplikátory Penn 345 s 200 m 30 lbs vlasce. Jako nástrahu používá hladinové woblery Yozuri délky 25 cm. Síla nářadí nás trochu překvapila, ale kingfish lovící za soumraku létající ryby u pobřeží je superrychlá a silná ryba, které se nesmí povolit, jinak zajede mezi korály a je ztracena. Boj se 40 kg rybou je opravdu kdo s koho a rybář, který je po dvou hodinách nahazování na pokraji fyzického vyčerpání, nemívá vždy navrch.

Dominigue nám poradil i několik vlastních postřehů k muškaření z reefu, i když nám moc nadějí na úspěch nedával. Sám loví na mušku introdukované pstruhy v horských oblastech Jihoafrické republiky, mauritijské řeky s mouchou pravděpodobně ještě nikdo neprochytával, pstruzi tam ale rozhodně nejsou, spíš jen menší tilapie. Vzhledem k postavení slunce lze z reefu muškařit jen brzy ráno a navečer, kdy jsou ryby v superčisté vodě ochotny lovit blízko břehu. Muškaření jsme věnovali zbývající večery, kdy slunce i vítr polevují a lze jakž takž házet proti příbojovým vlnám. Používal jsem 9 ft. mořský muškařský prut AFTMA 9, intermediální a plovoucí šňůry a naviják se 100 m backingu. Koncová síla vlasce postačí 0,25 mm.

Naprostou nutností je používání košíku na vysoukanou šňůru, protože se loví brozením po korálovém útesu, na kterém se šňůra okamžitě zachytí a odře. Jako brodicí boty se používají kožené pracovní boty s kovovou špičkou a profilovanou podrážkou, sandály nebo tenisky jsou naprosto nevhodné. Polarizační brýle, ochranný krém proti slunečnímu záření, klobouk a triko s dlouhým rukávem jsou dalším nutným a běžným vybavením rybáře muškařícího v tropech.

Výběr mušek pro surfové chytání je potřeba podřídit základnímu kriteriu, kterým je nutnost dalekého nahazování proti silnějšímu, stálému větru. Mušky stačí zcela jednoduše vázané ze slepičích srpků, marabou, srsti nebo umělých vláken s kontrastní hlavičkou nebo velkýma očima. Musí být velmi štíhlé a na ostrých mořských háčcích s delším ramínkem velikosti 6 až 2/0.

Vlastní způsob lovu spočívá ve vyhledání vhodného hlubšího místa, ze kterého se většinou k úspoře času nepřechází, dalekého odhazování a poměrně rychlého vedení nástrahy. Rozhodně je nutné nenechat klesat nástrahu ke dnu, dno je porostlé parožnatými a vějířovými korály a uváznutí je rychlé a pro mušku smrtelné. Několikrát jsme viděli hejna lovících ryb přibližujících se k reefu, ale nikdy to nebylo na dohoz. A tak nezbývá než chytat naslepo a ze zvoleného místa vějířově prohledávat vodu a čekat na protahující ryby nebo zkřížit muškou dráhu stanovištní rybě, která vyjela z úkrytu korálového útesu. Druhové zastoupení je velmi pestré, přesto se mi podařilo ulovit jen kanice, parmice a jehlice. Několikrát mi zaútočila na nástrahu i velká oliheň, ale nikdy se mi ji nepodařilo zaseknout.

Celková úspěšnost tohoto způsobu muškaření je velmi problematická, protože ji ovlivňuje stav přílivu a odlivu, fáze měsíce, a tak vlastně když jsou k dispozici 2 hodiny denně před setměním, je vhodných dnů s přílivem velmi málo – my jsme chytali prakticky vždy za odlivu. Navíc nelze chytat do úplné tmy, protože je nutný návrat brozením, které je za tmy velmi nebezpečné.

Dále jsem zkoušel za plného slunce lovit cípaly na mělčinách. Používal jsem plovoucí šňůru, vlasec 0,18 mm a menší mušky – v krabici s velkými mořskými muškami jsem měl zapomenutého pakomára s načervenalým tělíčkem na háčku 12 a olivový goldhead stejné velikosti. Proháněl jsem s malým úspěchem projíždějící hejna plachých cípalů – je to hodně o házení a málo o záběrech. Rozhodně by to chtělo větší výběr mušek, než jsem měl k dispozici, ty moje mi připadaly do té křišťálově čisté vody příliš bohatě vázané. I na mělčinách oddělených reefem od oceánu je plno parožnatých korálů, a tak nelze vodit mušky u dna, což jistě předem snižuje naději na záběr.

Na severovýchodním pobřeží v oblasti u Poste de Flacq jsou rozsáhlejší porosty mangrovů, kde by byla pravděpodobně šance na ulovení větších ryb, např. baracud. Další šance jsou v ústích řek, viděli jsme lovící ryby v ústí řeky Black River, a místní rybáři zde ráno a za soumraku loví přívlačí i na přírodní nástrahy. Rozhodně nelze předpokládat, že muškaření na Mauritiu bude úspěšné, z reefu do oceánu jsou úlovky náhodné a mělčiny od oceánu oddělené reefem, s malým rozdílem mezi přílivem a odlivem, moc šance nedávají, a tak větší ryby budou pravděpodobně jen v ústích řek. Mauritius tak zůstává Mekkou lovců kapitálních modrých mečounů, hráčů golfu, potápěčů a všech těch, kteří chtějí prožít nezapomenutelnou dovolenou v tropech, kde je ale bezpečno, nejsou tam tropické nemoci a žijí tam velmi příjemní lidé. Ne nadarmo je Mauritius nazýván posledním rájem na zemi.

Závěrem bych chtěl poděkovat letecké společnosti Air Mauritius, cestovní kanceláři PEPA, panu Gaetanu Tyack z „Le Morne Angler´s Club“ a rybářskému průvodci panu Dominique Thévenau za jejich spolupráci na celé akci.




Muškaření ve Flatanger 2001

20.06.2006 23:12

Když jsem letos začátkem roku prolistoval katalog cestovní kanceláře Pepa, padl mi do oka revír ve středním Norsku v okrese Flatanger u městečka Lauvsnes, který nabízí díky členitým fjordům s mnoha ostrůvky a ostrovy, střídajícími se hloubkami, mělčinami a úžinami s výraznými mořskými proudy, ideální možnosti pro lehkou přívlač a mořské muškaření. Po zkušenostech s muškařením v tropickém moři, kde se loví převážně v povrchové vrstvě, to byla výzva zkusit něco nového, něco, o čem není v odborné literatuře mnoho informací. A tak jsme koncem srpna strávili 6 dnů v revíru, který své pověsti nezůstal nic dlužen. Dokonce i počasí stálo na naší straně a nebylo příliš větrno.

Přípravy začaly o pár měsíců dříve, sháněním vzorů mušek vhodných pro lov v moři a vázáním jejich dostatečné zásoby v různých velikostech, typech a barevných variantách. Nakonec (jako téměř vždy na objevovaných vodách) jsme chytali na dva, tři vzory a dvě velikosti. Dilema háčků s krátkým nebo dlouhým ramínkem není třeba zveličovat, protože se nám nepodařilo určit, že by jeden nebo druhý typ byl chytlavější nebo že by z jednoho či druhého padalo více ryb. Hlavně to musí být ostré háčky pro mořské muškaření. V zásadě lze říci, že ryby nejsou příliš vybíravé, spíš jde o to navázat mušky, které kladou při vedení ve vzduchu co nejmenší odpor a ve vodě naopak vytvoří pohyblivou a výraznou siluetu. Mušky musí být vázány méně bohatě než pro lov v tropických mořích a ani zonkery nejsou to pravé – obojí typy kladou velký odpor při vyšlehávání šňůry a vedení mušky v silnějším větru, který k mořskému muškaření neodmyslitelně patří.

Osvědčily se mi 4 vzory:

  • Vzor 1 – Muška na makrely – materiál: tělíčko – řídké oviny černou vázací nití, barvená arktická liška, kombinace červená/černá nebo žlutá/černá na háčku s krátkým ramínkem velikost 4, celková délka mušky 4 cm.
  • Vzor 2 – Muška na tresky bílá – materiál: tělíčko – řídké oviny černou vázací nití, 5 srpků z bílé slepice, 6 až 8 stejně dlouhých paprsků z páva, 4 až 6 stejně dlouhých vláken spectraflash, háček s dlouhým ramínkem č. 2 až 6, celková délka mušky 6 až 12 cm.
  • Vzor 3 – Muška na tresky tmavá – stejná jako vzor 2, jen srpky jsou z hnědočerné slepice nebo hnědočervené slepice
  • Vzor 4 – Muška na tresky marabou bílá – stejná jako vzor 2, jen místo srpků je bílé peří marabou ( 2 špičky srpků dlouhé 6 až 8 cm )

Jak vidno mušky nejsou žádný problém, teď už jen vhodné pruty, navijáky a šňůry: chytal jsem s mořským prutem Thomas & Thomas 9 ft. AFMA 9, navijáky ABU Diplomat 389 ( lakovaný naviják trpí méně než eloxovaný bez speciální úpravy pro slanou vodu ) a šňůry intermediální a sink tip ( IV/V). Návazec ujímaný s koncovým průměrem 0,25 mm. Potřebný je košík na šňůru a podběrák. K dispozici jsme měli stabilní lod 16 ft. s motorem 10 HP, na kterou se vejdou 2 muškaři a doprostřed případně ještě někdo s přívlačí.

Seznámení s revírem nám zprostředkoval místní průvodce Klaas Jan Jonkman, který nás během 6 hodin provedl mělčinami v ústí fjordů, kde hloubka dosahuje 13 až 15 m a strmě klesá na 50 a více metrů. Na tato místa vystupují z hlubin hejna tresek a makrel, jejich pohyb je ovlivňován přílivem a odlivem.

První dva dny jsme se seznamovali s revírem chytáním na přivlač s twistery a malými pilkery ( 25 g ), ryby braly poměrně dobře a tak jsme s pomocí echolotu mapovali vhodná místa pro muškaření, které je přece jenom méně efektivní než přívlač. V dalších dnech jsme pak dělili spravedlivě čas mezi muškaření a přívlač.

Vyzkoušeli jsme tři druhy chytáni:

  • K večeru pravidelně polevovala síla větru a na hladině bylo možno pozorovat dravce najíždějící do hejn malých ryb. Sledujeme lovící ryby a nahazujeme do jejich blízkosti a lovíme pravidelně kellery (treska tmavá) a makrely. Používáme intermediální šňůru a ryby berou do hloubky asi 2 m pod hladinou Tento způsob není moc efektivní, ryby poměrně rychle mění stanoviště a sledování hejn s hlučným a exhalujícím spalovacím motorem není moc pohodlné – kdyby tak byl k dispozici elektromotor, pro vyrovnávání lodi driftující vlivem proudění vody a větru, bylo by to bez chyby.
  • Proto zkoušíme další způsob: využití proudění vody při přílivu nebo odlivu. Nacházíme vhodné lokality se střídavou hloubkou a výraznými prahy kolmými na směr proudu. Lodí vyjedeme proti proudu a pak se necháme volně unášet. Za prahem, kde voda přechází do hloubky, přichází vždy rána do prutu – buď ryba nebo vázka. Nakonec se naučíme odhadovat hloubku vedené mušky a znát kritická místa s vázkami. Chytáme se šňůrou sink tip a dvěma muškami. Tento způsob je velmi efektivní a na mnoha místech by se jistě dal provozovat i ze břehu. Tímto způsobem jsme ulovili i hodně tresek obecných, které vyžadují hlubší vedení nástrahy než treska polak, treska tmavá (keller) a makrela.
  • Poslední den našeho chytání jsme vyrazili brzy ráno na volné moře najít a prochytat mělčiny, které nám první den ukázal náš průvodce. Vítr se utišil, z oceánu doléhaly dlouhé hladké čtyřmetrové vlny. Pomocí echolotu a mořské mapy jsme našli vhodné místo – pahorek pod hladinou s hloubkou 10 m, která prudce klesala do stometrové hloubky. Pak už jsme jen driftovali přes tento podmořský ostrůvek a intenzivně nahazovali. Během 6 hodin, s měnícím se směrem proudění přílivu a odlivu, na tato místa najížděla hejna ryb různé velikosti a druhů. Zde se nám také podařilo ulovit největší rybu na mušku – tresku polak – 72 cm. Zřejmě jsme měli na prutě ještě větší polaky, ale 100 metrů backingu a pětadvacítka na konci pro ně nebyl žádný problém a vrátili se někam do hlubin oceánu, aniž bychom je zahlédli. Tento způsob lovu nebyl tak efektivní jako předešlý – loď poměrně rychle driftuje se silnějším větrem, vyhledávání vhodného místa pomocí echolotu a tříbodové orientace podle okolních ostrovů je zdlouhavé, snažší by to bylo s využitím GPS a vhodnými lovišti uloženými v jeho paměti. Bez mořské mapy a echolotu si vyhledávání zlomů a mělčin na okraji otevřeného moře neumím vůbec představit. Výhodou blízkosti otevřeného moře je ale větší šance na ulovení velké ryby.

Z hlediska bojovnosti a rychlosti je makrela bez konkurence, polak a keller jsou také velmi rychlí a navíc dorůstají atraktivních rozměrů, naproti tomu treska obecná bojuje sice důrazně ale nepodniká rychlé a dlouhé výpady.

Co říci závěrem? Muškaření v hlubší vodě může být úspěšné, splnilo moje očekávání a po 6 dnech jsem se už začal trochu orientovat. Rozhodně se sem ještě vrátím, ale s lepší výbavou – určitě s GPS a pokud možno i s elektromotorem pro vyrovnávání driftující lodi. Okres Flatanger ale nenabízí jen rybaření ve fjordech, jsou zde i lososí řeky a jezera se pstruhy a siveny. Na říčkách spojujících jezera jsou pěkná místa k muškaření a v jejich ústí do jezer lze ulovit i pěkné pstruhy jezerní. A tak když počasí nedovolí vyjet na moře, lze se pokusit o ulovení salmonidů.





Všechna práva vyhrazena © 2012 Milan Wišo | Podmínky užívání, Powered by WordPress 5.4.10
 Česká verze    English version