Když jsem letos začátkem roku prolistoval katalog cestovní kanceláře Pepa, padl mi do oka revír ve středním Norsku v okrese Flatanger u městečka Lauvsnes, který nabízí díky členitým fjordům s mnoha ostrůvky a ostrovy, střídajícími se hloubkami, mělčinami a úžinami s výraznými mořskými proudy, ideální možnosti pro lehkou přívlač a mořské muškaření. Po zkušenostech s muškařením v tropickém moři, kde se loví převážně v povrchové vrstvě, to byla výzva zkusit něco nového, něco, o čem není v odborné literatuře mnoho informací. A tak jsme koncem srpna strávili 6 dnů v revíru, který své pověsti nezůstal nic dlužen. Dokonce i počasí stálo na naší straně a nebylo příliš větrno.
Přípravy začaly o pár měsíců dříve, sháněním vzorů mušek vhodných pro lov v moři a vázáním jejich dostatečné zásoby v různých velikostech, typech a barevných variantách. Nakonec (jako téměř vždy na objevovaných vodách) jsme chytali na dva, tři vzory a dvě velikosti. Dilema háčků s krátkým nebo dlouhým ramínkem není třeba zveličovat, protože se nám nepodařilo určit, že by jeden nebo druhý typ byl chytlavější nebo že by z jednoho či druhého padalo více ryb. Hlavně to musí být ostré háčky pro mořské muškaření. V zásadě lze říci, že ryby nejsou příliš vybíravé, spíš jde o to navázat mušky, které kladou při vedení ve vzduchu co nejmenší odpor a ve vodě naopak vytvoří pohyblivou a výraznou siluetu. Mušky musí být vázány méně bohatě než pro lov v tropických mořích a ani zonkery nejsou to pravé – obojí typy kladou velký odpor při vyšlehávání šňůry a vedení mušky v silnějším větru, který k mořskému muškaření neodmyslitelně patří.
Osvědčily se mi 4 vzory:
- Vzor 1 – Muška na makrely – materiál: tělíčko – řídké oviny černou vázací nití, barvená arktická liška, kombinace červená/černá nebo žlutá/černá na háčku s krátkým ramínkem velikost 4, celková délka mušky 4 cm.
- Vzor 2 – Muška na tresky bílá – materiál: tělíčko – řídké oviny černou vázací nití, 5 srpků z bílé slepice, 6 až 8 stejně dlouhých paprsků z páva, 4 až 6 stejně dlouhých vláken spectraflash, háček s dlouhým ramínkem č. 2 až 6, celková délka mušky 6 až 12 cm.
- Vzor 3 – Muška na tresky tmavá – stejná jako vzor 2, jen srpky jsou z hnědočerné slepice nebo hnědočervené slepice
- Vzor 4 – Muška na tresky marabou bílá – stejná jako vzor 2, jen místo srpků je bílé peří marabou ( 2 špičky srpků dlouhé 6 až 8 cm )
Jak vidno mušky nejsou žádný problém, teď už jen vhodné pruty, navijáky a šňůry: chytal jsem s mořským prutem Thomas & Thomas 9 ft. AFMA 9, navijáky ABU Diplomat 389 ( lakovaný naviják trpí méně než eloxovaný bez speciální úpravy pro slanou vodu ) a šňůry intermediální a sink tip ( IV/V). Návazec ujímaný s koncovým průměrem 0,25 mm. Potřebný je košík na šňůru a podběrák. K dispozici jsme měli stabilní lod 16 ft. s motorem 10 HP, na kterou se vejdou 2 muškaři a doprostřed případně ještě někdo s přívlačí.
Seznámení s revírem nám zprostředkoval místní průvodce Klaas Jan Jonkman, který nás během 6 hodin provedl mělčinami v ústí fjordů, kde hloubka dosahuje 13 až 15 m a strmě klesá na 50 a více metrů. Na tato místa vystupují z hlubin hejna tresek a makrel, jejich pohyb je ovlivňován přílivem a odlivem.
První dva dny jsme se seznamovali s revírem chytáním na přivlač s twistery a malými pilkery ( 25 g ), ryby braly poměrně dobře a tak jsme s pomocí echolotu mapovali vhodná místa pro muškaření, které je přece jenom méně efektivní než přívlač. V dalších dnech jsme pak dělili spravedlivě čas mezi muškaření a přívlač.
Vyzkoušeli jsme tři druhy chytáni:
- K večeru pravidelně polevovala síla větru a na hladině bylo možno pozorovat dravce najíždějící do hejn malých ryb. Sledujeme lovící ryby a nahazujeme do jejich blízkosti a lovíme pravidelně kellery (treska tmavá) a makrely. Používáme intermediální šňůru a ryby berou do hloubky asi 2 m pod hladinou Tento způsob není moc efektivní, ryby poměrně rychle mění stanoviště a sledování hejn s hlučným a exhalujícím spalovacím motorem není moc pohodlné – kdyby tak byl k dispozici elektromotor, pro vyrovnávání lodi driftující vlivem proudění vody a větru, bylo by to bez chyby.
- Proto zkoušíme další způsob: využití proudění vody při přílivu nebo odlivu. Nacházíme vhodné lokality se střídavou hloubkou a výraznými prahy kolmými na směr proudu. Lodí vyjedeme proti proudu a pak se necháme volně unášet. Za prahem, kde voda přechází do hloubky, přichází vždy rána do prutu – buď ryba nebo vázka. Nakonec se naučíme odhadovat hloubku vedené mušky a znát kritická místa s vázkami. Chytáme se šňůrou sink tip a dvěma muškami. Tento způsob je velmi efektivní a na mnoha místech by se jistě dal provozovat i ze břehu. Tímto způsobem jsme ulovili i hodně tresek obecných, které vyžadují hlubší vedení nástrahy než treska polak, treska tmavá (keller) a makrela.
- Poslední den našeho chytání jsme vyrazili brzy ráno na volné moře najít a prochytat mělčiny, které nám první den ukázal náš průvodce. Vítr se utišil, z oceánu doléhaly dlouhé hladké čtyřmetrové vlny. Pomocí echolotu a mořské mapy jsme našli vhodné místo – pahorek pod hladinou s hloubkou 10 m, která prudce klesala do stometrové hloubky. Pak už jsme jen driftovali přes tento podmořský ostrůvek a intenzivně nahazovali. Během 6 hodin, s měnícím se směrem proudění přílivu a odlivu, na tato místa najížděla hejna ryb různé velikosti a druhů. Zde se nám také podařilo ulovit největší rybu na mušku – tresku polak – 72 cm. Zřejmě jsme měli na prutě ještě větší polaky, ale 100 metrů backingu a pětadvacítka na konci pro ně nebyl žádný problém a vrátili se někam do hlubin oceánu, aniž bychom je zahlédli. Tento způsob lovu nebyl tak efektivní jako předešlý – loď poměrně rychle driftuje se silnějším větrem, vyhledávání vhodného místa pomocí echolotu a tříbodové orientace podle okolních ostrovů je zdlouhavé, snažší by to bylo s využitím GPS a vhodnými lovišti uloženými v jeho paměti. Bez mořské mapy a echolotu si vyhledávání zlomů a mělčin na okraji otevřeného moře neumím vůbec představit. Výhodou blízkosti otevřeného moře je ale větší šance na ulovení velké ryby.
Z hlediska bojovnosti a rychlosti je makrela bez konkurence, polak a keller jsou také velmi rychlí a navíc dorůstají atraktivních rozměrů, naproti tomu treska obecná bojuje sice důrazně ale nepodniká rychlé a dlouhé výpady.
Co říci závěrem? Muškaření v hlubší vodě může být úspěšné, splnilo moje očekávání a po 6 dnech jsem se už začal trochu orientovat. Rozhodně se sem ještě vrátím, ale s lepší výbavou – určitě s GPS a pokud možno i s elektromotorem pro vyrovnávání driftující lodi. Okres Flatanger ale nenabízí jen rybaření ve fjordech, jsou zde i lososí řeky a jezera se pstruhy a siveny. Na říčkách spojujících jezera jsou pěkná místa k muškaření a v jejich ústí do jezer lze ulovit i pěkné pstruhy jezerní. A tak když počasí nedovolí vyjet na moře, lze se pokusit o ulovení salmonidů.