ÚVOD ÚVOD
 ČLÁNKY ČLÁNKY
 FOTOGRAFIE FOTOGRAFIE
 PUBLIKACE PUBLIKACE
 KONTAKT KONTAKT
 ODKAZY ODKAZY
Rakousko – Korutany 2005 (Austria – Carinthia 2005)



Rakousko – Korutany 2005

Psáno pro knihu S rybářským prutem do světa, nakladatelství FRAUS

Rakousko má pro českého rybáře hned dvě velké výhody: k nejlepším revírům je to pár hodin jízdy autem a díky rozumné legislativě jsou spolu se Slovinskem rybářsky nejkvalitnějšími zeměmi střední Evropy.
Na sklonku léta jsme zavítali do oblasti jižních Korutan, které dnes díky Evropské unii vytvářejí spolu s přilehlou oblastí Slovinska přirozený a historicky osvědčený region. Naplánovali jsme vedle letní dovolené u Kloppeinerského jezera, které je považováno za nejlepší rakouské jezero na koupání a rodinnou dovolenou, i muškaření na řece Vellach.
Přivítalo nás krásné letní počasí s teplotami okolo 28°C, a tak jsme se těšili na večerní lov pstruhů na chrostíky. Ráno jsme zajeli na obecní úřad do Sittersdorfu pro povolenky. Koupil jsem si týdenní povolenku s možností volby 3 dnů rybaření podle vlastního uvážení. Místní rybářský řád je zaměřen především na ochranu ryb, takže v celém revíru se smí jenom muškařit a v posledních letech se klade zvýšený důraz na ochranu lipana, který je v tomto revíru ohrožen kormorány. Okolní jezera jsou velmi hluboká a stejně jako přehrada na řece Drau, do které se Vellach vlévá, poskytují dlouho do zimy útočiště kormoránům. Jakmile stojaté vody zamrznou, kormoráni pustoší okolní pstruhové řeky a zejména lipan se stává jejich snadnou kořistí.
V ceně týdenní povolenky je jedna známka na označení ryby ve velikosti 30 až 40 cm, kterou si rybář může ponechat. Na další ryby, které si chcete ponechat, si musí rybář koupit více známek. Povolenka platí na 29 kilometrů křišťálově čisté podhorské řeky Vellach a jejich přítoků Ebriach a Tögernbach, který v horní části protéká divokou soutěskou Trögerner Klamm.
Při studiu místního rybářského řádu mne trochu pobaví sebevědomá pasáž, ve které se píše, že si lovící může ponechat pstruhy velikosti od 30 do 40 cm a nad 60 cm. No uvidíme druhý den ráno, dnes už se budeme jenom koupat v jezeře. Cestou se stavujeme u jednoho ze silničních mostků, které přetínají řeku. Pod dřevěným mostem je polorozbořený jez vytvořený z velkých balvanů. Voda je velmi čistá a v poledním slunci není vidět ani pstroužka. Podjezí vybíhá do dvou ramen a tím hlubším brodí po proudu muškař a trpělivě prochytává nymfou protější břeh. Po chvilce přisekává a už vodí rybu. Ryba je zřejmě trochu větší, trvá to skoro deset minut, než se mu ji podaří navést na mělčinu a vylovit rukou. Sešel jsem mezitím po písečné kose co nejblíže, abych rybu mohl vyfotografovat. Rybář vypíná háček, ukazuje nám štíhlého půlmetrového duháka a pouští jej do rodného živlu.
Rozhodl jsem se, že ráno začnu na středním toku, kde je asi čtyřkilometrový úsek pro lov metodou „chyť a pusť“ a kde jsme včera viděli úspěšného rybáře. Z hlavní silnice jsem odbočil podle zelené šipky se symbolem ryby označujícím muškařský revír a bez bloudění projel lesem k řece. Jsem odhadem asi 2 kilomery nad silničním mostkem. Počasí se však proti včerejšku výrazně změnilo a začalo drobně pršet. Řeka je v těchto místech bez výrazných překážek a tak jsem se rozhodl pro lov na streamer, který bývá ráno nejúspěšnější. Navázal jsem jako koncovou mušku černý Wooly Bugger s wolframovou hlavičkou a na přívěs to samé, ale v barvě zaječí ouško se zlatou hlavičkou, obě mušky na háčku velikosti 6. V té čisté vodě jsem použil clearku intermediální šňůru a pomalu prochytával po proudu slibné partie. Prošel jsem bez záběru asi 500 metrů poměrně mělkého nadjezí a stále jsem nemohl odhadnout, zda jsem si ryby poplašil nebo tam nejsou. Konečně přicházím k jezu a nahazuji mušky do zpěněné vody pod hranou jezu. Nahazuji jednou, dvakrát a teprve až na potřetí mám krátký důrazný záběr, který mi vytrhne šňůru z prstů, takže zásek zřejmě nesedí a po několika vteřinách se ryba vypíná.
Postupuji k hlubokému tahu na konci vývařiště jezu, nahazuji mušky až skoro na protější břeh, pomalu je přitahuji přes proud a když se šňůra jakoby mimochodem zastavuje, pro jistotu přiseknu. Ne, není to vázka, ryba rychle projíždí vývařištěm dolů a opět nahoru, už to trvá snad 5 minut a pořád ji nevidím. Ryba nemá ale kam zajet, a tak nakonec krásný štíhlý duhák s velkými neporušenými ploutvemi vzdává boj a lehá si na bok. Zakotvuji ho za větším balvanem, vytahuji fotoaparát, pořizuji několik snímků, pak mu naměřím poctivých 63 centimetrů a lehce uvolňuji háček bez protihrotu. Duhák chvíli váhá a pak pomalu odplouvá do hlubiny tůně. V duchu se omlouvám místnímu rybářskému sdružení, že jsem nevěřil na velikost zdejších pstruhů. Pomalu postupuji dál a prochytávám pečlivě každé příhodné místo. Nahazuji pod kmeny a kořeny vývratů, kterých je po jarních povodních v řece plno. Vytvářejí velké tůně jejichž hloubku odhaduji na 4 metry. Na dně vidím obrovské ryby, voda jim samozřejmě přidává na velikosti, ale i tak je to impozantní pohled. Má to však jednu chybu, i když přidávám zátěž, nedaří se mi dostat mušky dostatečně hluboko. Měním návazec za slabší a delší, navazuji 3 nymfy s wolframovou hlavičkou, ale přesto nymfy proplouvají z dosahu těch velkých stínů. Brodím na protější břeh, abych měl k rybám blíže, zkouším to další půlhodinu, ale ryby nereagují.
Opět převazuji a vracím se k osvědčené kombinaci streamerů. Déšť se mění v liják,ruce mi tuhnou chledem, přesto během dalších 2 hodin zdolávám ještě asi 10 ryb, z nichž ještě 2 mají nad půl metru, ale stále jen samí duháci. Voda začíná mírně stoupat, je čas na návrat, odhaduji vzdálenost od výchozího bodu na 4 kilometry. Zpáteční cesta mladým hustým lesem, kde nebyla žádná stezka, mi zabrala skoro půldruhé hodiny.
Déšť se kupodivu usadil jen v horách, u jezera svítilo slunce a panovala letní poklidná pohoda. Klidná hladina Kloppeinerského jezera se občas zavlní útokem dravce z hlubiny. Místní rybáři krouží na dřevěných veslicích v táhlých osmičkách a prochytávají zlomovou hranu dna. Východní břeh jezera se láme asi po 30 metrech do hloubky čtyřiceti metrů. Za lodí táhnou mrtvou rybku na systému, ale bez úspěchu, v tom parnu se není co divit. Začíná být nesnesitelné dusno, párkrát zahřmí a už nás žene od vody bouřka, která sestoupila z hor.
Okolo páté odpoledne už zase sedím v autě, hustě prší, a tak nepojedu daleko. Zastavuji na dolním úseku revíru, asi 3 kilometry nad ústím Vellachu do řeky Drau. Řeka je zde široká asi 25 metrů s mnoha ostrůvky a bočními rameny. Hladina se po celodenním dešti zvedla asi o půl metru a voda se trochu přikalila spraší. Rozhoduji se pro lov na krátkou nymfu, protože tento úsek má spíše lipanový charakter. Navazuji postupně různé nymfy včetně pestrých bobšů, prohledávám hluboké i mělké partie, ale chytám jen duháčky okolo 20 centimetrů. Řeka dále stoupá, stále prší, a tak nečekám ani do setmění a balím. Představa, že se ryby večer zvednou, je nereálná.
Když se vrátím na naši přepychovou základnu, zjišťuji nedopatřením, že manželka přečetla už druhou knihu o pěti stech stránkách. Pravila bez otázky, že jestli ta dovolená bude pokračovat tímto tempem, tak buď zhyne koncenzuální nudou nebo přečte dalších sto knih této opakující se dějové úrovně. Bůh ochraňuj ženy rybářů, kteří si společnou dovolenou pletou s rybářským výletem.
V noci prší i v údolí, ale ráno se probouzíme do azurové oblohy. Jedu opět k řece, hladina je asi o metr vyšší, barva vody světle šedá, ani nevytahuji prut a nechávám si vycházku na další den.
Domlouvám se v loděnici na zapůjčení lodi, nemám sice vláčecí prut, ale chtěl bych zkusit chytit na streamer nějakou štiku v okolí leknínových polí a přes den jsem viděl okolo břehů slídit samotářské velké tlouště. Okolo šesté hodiny se odpolední slunce schovává za kopce, a tak vesluji ke strmým břehům, které spadají do jezera a větve buků se dotýkají téměř hladiny. Je bezvětří a tak se mi daří nahazovat suchou mušku těsně ke konci splývajících větví, kde se občas zavlní nějaká ryba. Voda je velmi čistá a s polarizačními brýlemi vidím pěkně pod vodu, je to ale na škodu, protože zasekávám dřív než tloušť stačil uchopit moji mušku. Vesluji dál a vidím stín ryby, která je těsně pod hranou přístavního můstku. Nahazuji mušku co nejblíže rybě, ale ta se zřejmě poplašila a schovala se dále pod ponton. Nechávám mušku pomalu klesat a když za ni popotáhnu, přichází jemný záběr. Na konci vlasce se třepe okounek jako dlaň. Zanechávám tlouště jejich osudu, zřejmě v té čisté vodě je jejich ulovení náhoda a vesluji k leknínovému poli za štikami. Navazuji štíhlý bílý streamer a nahazuji do okének mezi listy. Občas se hladina zavlní, nelze poznat, zda jsou to dravci nebo se tu prohánějí kapři. Postupně ulovím tři okouny okolo 25 centimetrů a nakonec se mi podaří ulovit jednu čtyřiceticentimetrovou štičku.
Už je skoro tma, a tak vesluji zpět do loděnice. Chvíli ještě sedím na břehu se správcem loděnice a bavíme se o rybách. Teď v létě je to s dravci špatné, ale na protějším, západním břehu se loví pěkní kapři. Mám prý přijet po polovině září, kdy začínají štiky opravdu brát. On ale chodí raději lovit na Kleinsee, kde jsou krásní candáti.
Následující ráno už zase brodím ve střední části revíru. Voda je stále vyšší, ale už je skoro čistá. Navázal jsem si večer ještě těžší nymfy a streamery, abych v rychlém proudu dostal mušky blíž ke dnu. Tentokrát jdu proti proudu a nahazuji do míst, kde spadá proud do úplavů. Konečně chytám několik lipanů mezi 30 a 40 centimetry. Ulovení pstruzi jsou jen do 30 centimetrů, ale lovím i dost potočáků. V hlubokých tůních vidím opět velké ryby, ale dostat k nim mušku se stále mi nedaří.
Slunce opět pálí, z okolních promáčených lesů stoupá pára a je nesnesitelné vlhké dusno, a tak okolo 10té dopoledne končím. Voda stále klesá, vše vsázím na další den – náš poslední den na Vellachu.
Poslední ráno jedu trochu vodě naproti a začínám v horní části revíru pod lázeňským městečkem Bad Eisenkappel, kde je předpoklad, že voda bude už zase na normálu. Pod soutokem s levostranným přítokem Ebriach je hájený úsek, který končí soutěskou s velkými balvany a krásnými tůněmi. Dále po proudu se říčka rozšiřuje na 10 až 15 metrů. Navazuji osvědčenou kombinaci černého a hnědavého streamera a z každé tůně chytám dva až tři pstruhy. Konečně zasekávám velkého potočáka, ten první má asi 45 centimetrů, tomu druhému naměřím dokonce 53 centimetrů. Ulovil jsem je z hluboké tůně, kde jsem viděl alespoň 20 ryb. Nejdříve jsem chytil několik menších pstruhů a ani jejich zdolávání ty větší nepoplašilo. Chytal jsem proti vodě a krásně jsem viděl, jak se ten půlmetrový potočák po mušce otočil. Všechny zdejší ryby jsou velmi světlé, štíhlé a v dobré kondici, potočáci mají nevýrazné červené tečky. Jejich zbarvení plně odpovídá barvě světlého štěrkového dna.
Postupuji pomalu po proudu střídavě nahazuji, zdolávám, fotografuji a pouštím krásné ryby, čas letí a je poledne.
Při krátkém obědě v Café Zuzi se seznamuji s majitelem panem Walterem Piroutzem, který je i místním znalcem a oficiálním rybářským průvodcem. Líčím mu své zážitky a chválím krásné ryby, které mají v revíru. Potvrzuje mi, že nasazují především potočáky a duháky z vlastních svazových líhní a průměrná délka násady je 25 centimetrů, takže ryby, které jsou v lovné velikosti, měly dost času vyrůst a přizpůsobit se novému prostředí. Doporučuje mi střední úsek potoka Ebriach, který je z rybářského hlediska nejvděčnější a pak horní úsek v rokli Trögerner Klamm, kam téměř nikdo nechodí, protože rybařina se tam mění spíše v horolezecký výkon. Ten, kdo si dá ale tu námahu a projde roklí hluboko zaříznutou v horském terénu, je odměněn úlovky divokých horských potočáků.
Loučím se s Walterem a přejíždím na střední úsek Ebriachu, abych otestoval potok, který mi byl vylíčen jako ráj muškařů. Potok Ebriach je ve střední části 6 až 8 metrů široký. Má poměrně rychlý spád, který je mírněn řadou stupňů a jízků. Silnice kopíruje zákruty potoka a celý úsek je velice dobře přístupný. Pomalu brodím po proudu a prochytávám pečlivě vhodná stanoviště. Je to neuvěřitelné, ale na každém vhodném stanovišti mám záběr. Za každým větším kamenem čeká pstruh a pod stupni a jízky jich čeká vždy několik. Zdolávám krásné pstruhy, průměr je okolo 30 centimetrů, ale občas chytím potočáka ke 40 centimetrům. Duháků je v potoce o poznání méně než v řece, jsou ale velmi temperamentní a při zdolávání vyskakují vysoko nad vodu. Navazuji postupně nymfy, mokré i suché mušky a pstruzi reagují v čisté vodě velmi ochotně, jen je třeba nabízet nástrahy na větší vzdálenost, v mělčí vodě potoka lze pstruhy snadno vyplašit. Jak se blížím k ústí potoka do řeky Vellach, tak se údolí i potok zužuje, zrychluje se proud a jeho hloubka se zvětšuje. Nedaří se mi dostat mušku ke dnu a nemám záběry. Náhle se údolí opět rozevírá a spád potoka se uklidňuje v nadjezí starého dřevěného mlýna. Mlýnský náhon je už zřejmě léta neudržovaný a je zarostlý nálety buků a olší. Pod jejich kořeny jsou hluboké úplavy, kde na mne musí čekat nějaký pěkný pstruh. Nahazuji mušku až téměř na hranu stavidla a pomalými přískoky vedu streamer proti proudu. Asi po třech metrech cítím v prutu jemné ťuknutí a tak zasekávám potažením šňůry. Ryba visí na konci návazce a snaží se uniknout po proudu pod zbytky mlýnského kola a dál do vodopádu. Tam ji nemůžu pustit, a tak zabrzdím naviják palcem na hranu cívky a čekám, zda osmnáctka, na které je streamer uvázán, vydrží. Pstruh tluče hlavou do štěrku, zřejmě je to potočák, protože se stále drží dna a nevyskakuje. Pomalu, po centimetrech se mi daří získat zpět šňůru do navijáku a asi po deseti minutách je velký potočák na mělčině a pomalu si lehá na bok. Přikládám k němu ve vodě prut a podle značky měřím 56 centimetrů. Je to opět štíhlý horský krasavec, pomalu ho rozdýchávám, je po boji hodně vyčerpaný, ale za pár minut je už opět v dobré kondici. Uvolňuji ruku z kořene ocasní ploutve a ryba se vrací majestátně po proudu na své stanoviště.
Čas při lovu běží rychleji než ve skutečnosti, a tak se vracím do reálu a koukám na hodinky. Vybrodím a rychle zpět k autu, abych stihl ještě za světla prozkoumat rokli.
Jedu po silnici, která se stále zužuje a je stále strmější. Rokle je přírodní rezervací a cesta k ní končí parkovištěm, pak je závora a dále už se musí jenom pěšky. Potok teče někde hluboko pod silnicí, jdu ještě po silnici asi kilometr nad parkoviště a pak opouštím cestu a slaňuji asi padesát výškových metrů k balvanitému korytu potoka. Terén je opravdu velice neschůdný a voda si prodírá cestu mezi obřími balvany, jejichž průměr je okolo tří metrů. Balvanité úseky se střídají s úzkými kaňony, na jejichž dně jsou táhlé tůně. Místy se voda jakoby ztrácí, aby se opět za další skalkou objevila. Jdu tentokrát proti proudu a snažím se nahazovat do vtoku hlubokých prohlubní. Na návazci mám uvázanou jenom jednu velkou černou nymfu s wolframovou hlavou na háčku č. 8. Zřejmě se pohybuji mezi kameny jako slon v porcelánu, protože jsem stále bez záběru. Pstruzi tu musí být, protože jen blázen může chodit rybařit pravidelně do těchto míst. Konečně v jedné tůni mám záběr a po chvíli zdolávám potočáka asi 30 centimetrů dlouhého. Je trochu zavalitější než pstruzi ze spodních partií a má také celkově tmavší barvu a více velkých černých teček.
Údolí se mezi tím zahalilo do přítmí, citelně se ochladilo,nahazuji naposled mušku a pak šplhám zpět do prudkého svahu, abych se dostal zpět na úroveň cesty. Na parkoviště se dostávám až za tmy a po 14 hodinách lovu téměř necítím tělo.
Vracím se opuštěnými serpentinami do údolí a opravuji si unáhlený úsudek o tomto revíru po prvních dvou dnech lovu. Dnes to byl pro mne po dlouhé době krásný zážitek na prvotřídně zarybněné řece v čisté alpské krajině a navíc jsem za tři dny chytání potkal jen dva rybáře.

1) Praktické cestovní informace o dané zemi atd.
Rakousko a Slovinsko jsou země orientované na turistiku a nabídka ubytovacích a stravovacích služeb je na vysoké úrovni a v různých cenových úrovních.
Korutanské rybářského sdružení má dlouholetou spolupráci se slovinskými kolegy a je možno během týdne rybařit střídavě na obou stranách hranice. Sedmidenní povolenka pro vody mimopstruhové stojí 70 € a pro vody pstruhové 210 €.
Vedle toho lze koupit běžné denní a týdenní povolenky; cena mimopstruhové povolenky začíná od 10 € a pstruhové od 40 €. Tato nabídka povolenek umožňuje zajímavé kombinace rybaření na jezerech a na řece. Revír Kleinsee byl několikrát označen za nejlepší stojatou vodu Rakouska pro lov dravců, Klopeiner See a Turnersee jsou větší a hlubší a mají také velmi slušné stavy dravců i kaprů.
Okolní hotely nabízejí třídenní a týdenní paušály, které zahrnují ubytování, polopenzi, pronájem dřevěné veslice ( motory jsou na těchto jezerech zakázány ), licenci a zamražení úlovků. Vedle klasického lovu dravců na plavanou a položenou je zde velice populární lov z veslice, za kterou jsou taženy mrtvé rybky na paternosteru. V poslední době se zde začíná provozovat lov dravců muškařským prutem, ve velmi čisté vodě jezer je pomalu vedený streamer velice úspěšnou nástrahou.
Velmi dobře je zarybněna i přehrada na řece Drau, ale od května do konce září bývá voda přikalena z tajícího sněhu a ledovců.
O Korutanech získáte informace na webových stránkách: www.suedkaertnen.info, www.fishn2.net, www.kleinsee.at a www.klopeinersee.com.
Průvodcem po revíru Vellach je pan Walter Piroutz, Bad Eisenkappel, Café Zuzi, které je na pravém břehu pod soutokem Vellachu a Ebriachu, tel.: 04238 / 363.
Stejně jako v jižních Korutanech i v ostatních horských a podhorských oblastech je nepřeberné množství prvotřídních pstruhových revírů. Pravidlem je, že k místním hotelům patří úseky řek, potoků a jezer, na kterých smí většinou lovit je hoteloví hosté. Paušály jsou opět třídenní nebo týdenní, na větší toky lze koupit i denní povolenky pro rybáře, kteří nejsou hosty přilehlých hotelů. Na většině revírů se chytá jen na jednu mušku bez protihrou a systémem „chyť a pusť“. Ceny se pohybují podle kvality revíru, ubytování a podle sezóny. Třídenní paušál stojí od 180 € a
týdenní od 360 €.
Informace o rybaření v Rakousku lze objednat v Rakouském informačním středisku v Praze, nebo přímo v Rakousku na adrese Hauptstrasse 203, 9210 Pörtschach, Austria. Zdarma dostanete katalog „Fischwasser Österreich“. Obdobné informace o revírech v jednotlivých regionech najdete na webových stránkách www.fischwasser.com

2)Ryby
Na pstruhových vodách se setkáte s pstruhem obecným, a to oběma formami – potoční a jezerní. Další domácí rybou je zde lipan podhorní a vysazuje se dále pstruh duhový americký a siven americký.
Na mimopstruhových vodách najdete stejné ryby jako v České republice, navíc se tu lze častěji setkat s jeseterem malým, síhy a okounkem pstruhovým.

3)Vybavení a nářadí
Univerzálním muškařským prutem je devítistopý prut třídy 5 až 6 s plovoucí a intermediální šňůrou. Výběr mušek je stejný jako u nás. Pro brodění jsou vhodné body s filcovou podrážkou nebo ještě lépe s kovovými hroty, protože některé řeky mají hodně kluzké kamenité dno.
Na mimopstruhových vodách se loví všemi způsoby, a tak využijete nářadí, na které chytáte doma. S jemnější přívlačí můžete být velmi úspěšní, většina rybářů, které jsem viděl lovit, používala v extrémně čisté vodě zdejších jezer příliš silné vlasce a nevhodné nástrahy. Na mnoha jezerech lze používat belly boat, vlastní lodě však nejsou zpravidla povoleny.

4)Můj názor
Jiří Voráček,
muškař a obchodník s rybářskými potřebami.
V posledních letech jsem několikrát rybařil ve vodách Horního Rakouska na revírech v okolí Salzburgu a Bad Ischl: na řekách Ischler Traun, Ischler Ache a Goiserer Traun. Jsou to překrásné čisté řeky v podhůří Alp, kde si s velkou pravděpodobností ulovíte lipana padesátku. O velké pstruhy potoční zde není nouze, každý rok se chytí několik ryb nad 4 kilogramy. Občasným úlovkem zejména na Ischler Ache bývá jezerní pstruh. Rezervace povolenek a ostatní služby jsou na vysoké úrovni a vše funguje naprosto spolehlivě.





Všechna práva vyhrazena © 2012 Milan Wišo | Podmínky užívání, Powered by WordPress 4.4.7
 Česká verze    English version