ÚVOD ÚVOD
 ČLÁNKY ČLÁNKY
 FOTOGRAFIE FOTOGRAFIE
 PUBLIKACE PUBLIKACE
 KONTAKT KONTAKT
 ODKAZY ODKAZY
Muškaření v Grónsku 2000



V létě roku 1999 jsem měl možnost zúčastnit se jako fotograf a muškař expedice pořádané CK Pepa do středního Grónska. Podrobný popis celé akce uveřejnil časopis Rybářství na přelomu roku 1999/2000. Naším cílem bylo zdokumentovat oblast velkých řek Kangia, Amitsuarssuk a Quorqut u osady Napassoq, menší řeky u města Maniitsoq a jezera a spojovací řeky vlévající se do oblasti Fiske fjord. Mým úkolem bylo pořízení snímků pro potřeby pořádajících organizací, pro účastníky expedice a samozřejmě pro rozšíření mého archivu.

V Grónsku je možno lovit dvě formy sivena alpského (salvelinus alpinus), také je nazýván siven severský, artic char. V jezerech a řekách, které jsou od moře odděleny pro ryby nepřekonatelnými vodopády, žije netažná forma. Do ostatních řek vytahuje siven ke tření, dorůstá větší hmotnosti a je bojovnější. Tah začíná v polovině července a směrem na sever se časově posouvá. Řeky jsou většinou krátké, k prvním vodopádům bývá maximálně 5 kilometrů, ledovcová voda se dá bez problémů pít. Ve svém příspěvku se chci věnovat zkušenostem, které získalo 5 muškařících členů expedice, a které jsme získali od našich dánských průvodců, působících v této oblasti několik roků. Z hlediska vybavení vyhovují dva 9´ pruty pro šňůry 5/6 a 8/9, v naprosté většině intermediate šňůra, dále plovoucí a pro lov na jezerech za slunečna a na prudkých hlubokých řekách i sink tip nebo potápivá IV/V. Pro chytání s jednou muškou stačí vlasec maximálně 0,22 mm, na přívěsy ale 0,28 mm, doubleta ryb přes 50 cm je běžnou záležitostí a se slabším vlascem se neuvěřitelně bojující ryby utrhnou.

V podstatě lze říci, že obě formy sivena se z hlediska chování a příjmu potravy zásadně odlišují. Způsob lovu netažné formy sivena se nijak neodlišuje od běžných pravidel jezerního muškaření. Výhodou je lov v panenských vodách, kde ryby nemají zkušenosti s umělými nástrahami, nevýhodou je neuvěřitelná čistota vody v jezerech. V době intenzivního slunečního svitu je vidět na dno do hloubky 6 až 8 metrů a lov vyžaduje zvládnout techniku dalekých hodů, protože ryby se zdržují poměrně daleko od břehu. Za soumraku a za větru lze chytit ryby poměrně blízko břehu Během našeho chytání na grónských jezerech jsme použili chytání na suchou mušku, nymfové chytání a jako nejúčinnější způsob streamrování. Můj nejkurióznější a technicky nejnáročnější byl lov sivenů z kajaku, kdy jsem lovil na mírně tažné spojce mezi dvěma jezery. Manévroval jsem nad velkými hejny sivenů při klasickém večerním sběru. Ryby byly maximálně 30 cm dlouhé, hladové, ale vzhledem k tomu, že sbíraly muchničky a komáry rojící se v neuvěřitelném množství nad hladinou, byly velmi selektivní na velikost nabízených mušek. Používal jsem s úspěchem tmavošedé CDC chrostíky na háčku 16 a 18, ryby je braly ochotně i když už plavaly pod hladinou. Vlasec jsem vzhledem k velikosti mušek používal 0,12 mm silný.

Klasické nymfové chytání jsme používali na jezerech v oblasti přítoku, kde během dne bylo občas vidět sebrání z hladiny, voda byla zčeřená větrem a proudem a hloubka do 2 metrů. Ryby přetahovaly v ústí a tak jsme používali 3 nezatížené nymfy ve velikosti 10 až 12. Na vzorech zřejmě příliš nezáleželo, většinou jsem vázal své oblíbené: černožlutou Montanu, olivové zaječí ouško a černé zaječí ouško – někdy ve variantě Goldkopf. S plovoucí nebo s intermediate šňůrou, s návazcem o celkové délce 4 metry nahodit co nejdál a snažit se pomalým stahováním zkřížit dráhu přetahujícím rybám.

Pro klasické streamrování jsme používali intermediate a potápivé šňůry a různé streamry a lury ve velikostech 8 až 2 – vše co se běžně používá na jezerech. Nejúčinnější byla kombinace dvou mušek, jedna černá s nějakým světlým kontrastním prvkem, druhá světlejší kombinace oranžové, žluté nebo červené a celkově menším kontrastem.

Na rozdíl od jezer, kde siveni přijímají potravu a podle toho se i chovají, se tažná forma chová a loví jako losos. Všechny ryby, které jsme si ponechali ke konzumaci, měly prázdné žaludky. Z toho důvodu je lov na suchou mušku na řekách sice technicky zajímavý, ale lze chytit jen malé ryby do velikosti 25 cm, které ještě netáhnou ke tření. Vzhledem k tomu, že jedinou pravidelnou náletovou potravou jsou muchničky a komáři, byly mé nejmenší suché mušky na háčku 18 příliš velké. Z celé výpravy jsem chytil jedinou větší rybu na suchou mušku – sivena 53 cm na CDC chrostíka na háčku 12 a návazci 0,16 mm. Bylo to na mírně tažné rozlitině, ryba stála za kamenem v hloubce asi 1,5 m a v té superčisté vodě považovala mého chrostíka za vetřelce a tak jej sebrala elegantním, pomalým obloukem a teprve pak začal napínavý souboj, kdy si vzala třikrát téměř celý backing. Bohužel se toto krásné sebrání už nikdy neopakovalo…

Zkoušeli jsme chytat táhnoucí siveny na nymfy, ale jako nejúčinnější bylo streamrování. Nenalezli jsme žádné zaručené způsoby, jak chytit každý den desítky ryb. Jako nejúčinnější v čisté vodě jsou černé mušky, poměrně řídce vázané, se stříbrným kroužkováním nebo zlatou hlavičkou a lury s černým marabou. Dalším účinným vzorem byl oranžovo-červený streamer se zlatou hlavou a oranžovým marabou. Na rybách bylo vidět, že se ve své agresivitě postupně vybíjejí, mušky okoukají a reagují pak jen vlažně i při změně mušky. Na řekách, které byly mírně zakalené sprašem z ledovce, jsme používali velké mušky na háčku 2 – zlatá hlavička 4mm, tělíčko z flash-chenille a marabou v kontrastní barvě k tělíčku. Využíval jsem i své zásoby lososích mušek a zonkerů. Jediným problémem takto zatížených mušek na háčcích bez protihrotu bylo, že je vyskakující ryby při zdolávání vytřepaly.

I přes to, že ryb je v řekách plno a dalo by se říci, že chytit 100 ryb jednoho druhu za 1 den brzy omrzí, opak je pravdou. Lze to dokumentovat na dvou příkladech: Jeli jsme zkusit novou řeku Kangia, kde měl právě začínat tah ryb. Objevili jsme tam velké ryby nad 60 cm, každý jsme jich chytili několik, bohužel už nezbývalo mnoho času a museli jsme se vrátit do našeho tábora vzdáleného asi hodinu plavby. Těšili jsme se na druhý den, na pěkné fotografie velkých ryb a na zdolávání bojovných ryb v peřejích. Aniž by se změnil stav vody nebo počasí, druhý den jsme vybouchli – ve čtyřech 3 ryby okolo 40 cm. Druhý příklad: Na této řece, která protéká několika prudkými peřejemi, jsem chytal na pomalejším hlubokém úseku asi 20 metrů nad zlomem do prudké peřeje – na učebnicovém místě pro lov lososů. Po záběru jsem zasekl rybu, která vyrazila proti proudu a v prvním náporu vytáhla polovinu backingu. Pak jsem ji stáhl k sobě, ryba vyskočila, aby mi ukázala, že je zatím moje největší a vydala se po proudu do peřeje. Když už mi moc backingu na navijáku nezbývalo, vydal jsem se dolů za ní. Naštěstí v tomto úseku byl břeh nebývale schůdný, a tak jsem těch 300 metrů poměrně dobře zvládnul. Dvakrát jsem sice upadl, podařilo se mi několikrát rybu zakotvit za kamenem a pokusit se ji vylovit, ale povedlo se mi to až asi po šesté, protože ryby se zde vylovují rukou, aby se co nejméně poškodily. Celkem mi zdolávání zabralo asi 40 minut, pod moskytiérou jsem byl slušně zpocený, kolem hlavy hejna muchniček a komárů, no prostě nádhera. Každý kdo se vydá za rybami do Grónska se musí smířit s všude přítomnými muchničkami, drsnou přírodou a počasím, neschůdným terénem, ale siven alpský za to stojí, je to naprosto unikátní rybařina!





Všechna práva vyhrazena © 2012 Milan Wišo | Podmínky užívání, Powered by WordPress 4.4.9
 Česká verze    English version