ÚVOD ÚVOD
 ČLÁNKY ČLÁNKY
 FOTOGRAFIE FOTOGRAFIE
 PUBLIKACE PUBLIKACE
 KONTAKT KONTAKT
 ODKAZY ODKAZY
Muškaření ve Flatanger 2001



Když jsem letos začátkem roku prolistoval katalog cestovní kanceláře Pepa, padl mi do oka revír ve středním Norsku v okrese Flatanger u městečka Lauvsnes, který nabízí díky členitým fjordům s mnoha ostrůvky a ostrovy, střídajícími se hloubkami, mělčinami a úžinami s výraznými mořskými proudy, ideální možnosti pro lehkou přívlač a mořské muškaření. Po zkušenostech s muškařením v tropickém moři, kde se loví převážně v povrchové vrstvě, to byla výzva zkusit něco nového, něco, o čem není v odborné literatuře mnoho informací. A tak jsme koncem srpna strávili 6 dnů v revíru, který své pověsti nezůstal nic dlužen. Dokonce i počasí stálo na naší straně a nebylo příliš větrno.

Přípravy začaly o pár měsíců dříve, sháněním vzorů mušek vhodných pro lov v moři a vázáním jejich dostatečné zásoby v různých velikostech, typech a barevných variantách. Nakonec (jako téměř vždy na objevovaných vodách) jsme chytali na dva, tři vzory a dvě velikosti. Dilema háčků s krátkým nebo dlouhým ramínkem není třeba zveličovat, protože se nám nepodařilo určit, že by jeden nebo druhý typ byl chytlavější nebo že by z jednoho či druhého padalo více ryb. Hlavně to musí být ostré háčky pro mořské muškaření. V zásadě lze říci, že ryby nejsou příliš vybíravé, spíš jde o to navázat mušky, které kladou při vedení ve vzduchu co nejmenší odpor a ve vodě naopak vytvoří pohyblivou a výraznou siluetu. Mušky musí být vázány méně bohatě než pro lov v tropických mořích a ani zonkery nejsou to pravé – obojí typy kladou velký odpor při vyšlehávání šňůry a vedení mušky v silnějším větru, který k mořskému muškaření neodmyslitelně patří.

Osvědčily se mi 4 vzory:

  • Vzor 1 – Muška na makrely – materiál: tělíčko – řídké oviny černou vázací nití, barvená arktická liška, kombinace červená/černá nebo žlutá/černá na háčku s krátkým ramínkem velikost 4, celková délka mušky 4 cm.
  • Vzor 2 – Muška na tresky bílá – materiál: tělíčko – řídké oviny černou vázací nití, 5 srpků z bílé slepice, 6 až 8 stejně dlouhých paprsků z páva, 4 až 6 stejně dlouhých vláken spectraflash, háček s dlouhým ramínkem č. 2 až 6, celková délka mušky 6 až 12 cm.
  • Vzor 3 – Muška na tresky tmavá – stejná jako vzor 2, jen srpky jsou z hnědočerné slepice nebo hnědočervené slepice
  • Vzor 4 – Muška na tresky marabou bílá – stejná jako vzor 2, jen místo srpků je bílé peří marabou ( 2 špičky srpků dlouhé 6 až 8 cm )

Jak vidno mušky nejsou žádný problém, teď už jen vhodné pruty, navijáky a šňůry: chytal jsem s mořským prutem Thomas & Thomas 9 ft. AFMA 9, navijáky ABU Diplomat 389 ( lakovaný naviják trpí méně než eloxovaný bez speciální úpravy pro slanou vodu ) a šňůry intermediální a sink tip ( IV/V). Návazec ujímaný s koncovým průměrem 0,25 mm. Potřebný je košík na šňůru a podběrák. K dispozici jsme měli stabilní lod 16 ft. s motorem 10 HP, na kterou se vejdou 2 muškaři a doprostřed případně ještě někdo s přívlačí.

Seznámení s revírem nám zprostředkoval místní průvodce Klaas Jan Jonkman, který nás během 6 hodin provedl mělčinami v ústí fjordů, kde hloubka dosahuje 13 až 15 m a strmě klesá na 50 a více metrů. Na tato místa vystupují z hlubin hejna tresek a makrel, jejich pohyb je ovlivňován přílivem a odlivem.

První dva dny jsme se seznamovali s revírem chytáním na přivlač s twistery a malými pilkery ( 25 g ), ryby braly poměrně dobře a tak jsme s pomocí echolotu mapovali vhodná místa pro muškaření, které je přece jenom méně efektivní než přívlač. V dalších dnech jsme pak dělili spravedlivě čas mezi muškaření a přívlač.

Vyzkoušeli jsme tři druhy chytáni:

  • K večeru pravidelně polevovala síla větru a na hladině bylo možno pozorovat dravce najíždějící do hejn malých ryb. Sledujeme lovící ryby a nahazujeme do jejich blízkosti a lovíme pravidelně kellery (treska tmavá) a makrely. Používáme intermediální šňůru a ryby berou do hloubky asi 2 m pod hladinou Tento způsob není moc efektivní, ryby poměrně rychle mění stanoviště a sledování hejn s hlučným a exhalujícím spalovacím motorem není moc pohodlné – kdyby tak byl k dispozici elektromotor, pro vyrovnávání lodi driftující vlivem proudění vody a větru, bylo by to bez chyby.
  • Proto zkoušíme další způsob: využití proudění vody při přílivu nebo odlivu. Nacházíme vhodné lokality se střídavou hloubkou a výraznými prahy kolmými na směr proudu. Lodí vyjedeme proti proudu a pak se necháme volně unášet. Za prahem, kde voda přechází do hloubky, přichází vždy rána do prutu – buď ryba nebo vázka. Nakonec se naučíme odhadovat hloubku vedené mušky a znát kritická místa s vázkami. Chytáme se šňůrou sink tip a dvěma muškami. Tento způsob je velmi efektivní a na mnoha místech by se jistě dal provozovat i ze břehu. Tímto způsobem jsme ulovili i hodně tresek obecných, které vyžadují hlubší vedení nástrahy než treska polak, treska tmavá (keller) a makrela.
  • Poslední den našeho chytání jsme vyrazili brzy ráno na volné moře najít a prochytat mělčiny, které nám první den ukázal náš průvodce. Vítr se utišil, z oceánu doléhaly dlouhé hladké čtyřmetrové vlny. Pomocí echolotu a mořské mapy jsme našli vhodné místo – pahorek pod hladinou s hloubkou 10 m, která prudce klesala do stometrové hloubky. Pak už jsme jen driftovali přes tento podmořský ostrůvek a intenzivně nahazovali. Během 6 hodin, s měnícím se směrem proudění přílivu a odlivu, na tato místa najížděla hejna ryb různé velikosti a druhů. Zde se nám také podařilo ulovit největší rybu na mušku – tresku polak – 72 cm. Zřejmě jsme měli na prutě ještě větší polaky, ale 100 metrů backingu a pětadvacítka na konci pro ně nebyl žádný problém a vrátili se někam do hlubin oceánu, aniž bychom je zahlédli. Tento způsob lovu nebyl tak efektivní jako předešlý – loď poměrně rychle driftuje se silnějším větrem, vyhledávání vhodného místa pomocí echolotu a tříbodové orientace podle okolních ostrovů je zdlouhavé, snažší by to bylo s využitím GPS a vhodnými lovišti uloženými v jeho paměti. Bez mořské mapy a echolotu si vyhledávání zlomů a mělčin na okraji otevřeného moře neumím vůbec představit. Výhodou blízkosti otevřeného moře je ale větší šance na ulovení velké ryby.

Z hlediska bojovnosti a rychlosti je makrela bez konkurence, polak a keller jsou také velmi rychlí a navíc dorůstají atraktivních rozměrů, naproti tomu treska obecná bojuje sice důrazně ale nepodniká rychlé a dlouhé výpady.

Co říci závěrem? Muškaření v hlubší vodě může být úspěšné, splnilo moje očekávání a po 6 dnech jsem se už začal trochu orientovat. Rozhodně se sem ještě vrátím, ale s lepší výbavou – určitě s GPS a pokud možno i s elektromotorem pro vyrovnávání driftující lodi. Okres Flatanger ale nenabízí jen rybaření ve fjordech, jsou zde i lososí řeky a jezera se pstruhy a siveny. Na říčkách spojujících jezera jsou pěkná místa k muškaření a v jejich ústí do jezer lze ulovit i pěkné pstruhy jezerní. A tak když počasí nedovolí vyjet na moře, lze se pokusit o ulovení salmonidů.





Všechna práva vyhrazena © 2012 Milan Wišo | Podmínky užívání, Powered by WordPress 4.4.8
 Česká verze    English version